Má pro focení života smysl kupovat zrcadlovku?

Ve vlnobití nových produktů, které přináší SLT, VR, IS, G, EF-S, AF, APO, D II se na facebook profilu mého známého fotografa, grafika a designéra objevil opravdu zajímavý komentář-úvaha pro ty, kteří se chtějí vrhnout na nákupy nové zrcadlovky nebo fotoaparátů. Otiskujeme názor Lubomíra Mojzese, kterého najdete na Facebooku se závěrečnou výzvou: Koukejte a vnímejte. To, o čem píše Lubo, najdete snadno v internetových archívech agentur MAGNUM, VII Photo Agency nebo Getty Images. Jedná se o klasické černobílé snímky pořízené zcela obyčejnými objektivy, ale přesto s vynikajícím světlem, duchem a kompozicí. Dále text Lubomíra:

Pamatuje si ještě někdo na staré fotografy, kteří si vystačili po celou svou kreativní kariéru s dálkoměrným foťákem s jednou pevnou padesátkou, třemi clonami a třemi časy? A fotky většinou měly feeling, měly kompozici, bylo v nich cosi co se dneska rychle vytrácí - "svoucnost" a styl.

Po skoro 17 letech focení s různými zrcadlovkami bych si o nich dovolil napsat pár postřehů. Pro někoho to bude znít kontroverzně, protože mu beru náboženství, ale já jsem dospěl k následujícím závěrům. Abych byl korektní, tak upozorňuji, že je to všechno IMHO (ve slangu geeků) :-)

PLUSY ZRCADLOVEK:

+ výměnné objektivy (to je diskutabilní výhoda)

+ u dražších modelů dobrá odolnost proti vlhkosti a otlučení

+ zvyšuje bodymass index

+ zvyšuje ego i u průměrných fotografů

MÍNUSY ZRCADLOVEK:
- velmi vysoká hmotnost samotného těla a celé výbavy

- kvalita kresby, bokehu a barev je extrémně závislá na kvalitě použitého objektivu, který je většinou nic moc, pokud zrovna nestojí 50 až 200 tisíc

- nutnost kupovat pořád "lepší" a dražší objektivy, protože žádný není dost kvalitní už jen z toho prostého důvodu, že se dá vyměnit za jiný

- zdánlivá svoboda s výměnnými objektivy se mění postupně v nesvobodu, tápání a omezení při vlastním focení ve smyslu, co tam dát za objektiv, který bude na danou fotku nejlepší atd... výsledek je ten, že se nafotí jedna věc se třemi objektivy, ztratí se spousta času a všechny tři fotky jsou většinou k ničemu, protože se zapomene na kompozici a světlo. Omezení jedním pevným objektivem přináší většinou větší kreativitu, vnímání okolí, kompozice a aktivitu, a to více, než deset objektivů v "kufru" na zádech

- pakárna při výměně objektivů, není to většinou kam odložit, práší se do toho, brzdí to fatálně vlastní tvorbu i případnou skupinu, a okamžik je mezitím pryč. Pocitový, světelný, dějový... a chuť taky. Výsledek je unavený fotograf, nespokojený s tím co (ne)nafotil a na druhé straně závěrka, která namlátila mraky fotek zbytečně

- lenivost fotografa, pramálo se snaží o ovládnutí scény, hledání vhodné pozice, vzdálenosti a víceméně o fotce nepřemýšlí. Navíc se mu mnohdy ani nechce to celé zase rozbalit a měnit a ladit atd... Nemá "kontakt" s foceným cílem

- zrcátko mlátí při každé fotce, poněkud vysoká daň za zvukovou kulisu a hledáček. Ten kdo kompozici nevidí (naučit se to nedá), ten ji neuvidí ani v hledáčku i když má okolo tmu. A kdo ji vidí, ten ji uvidí i na displeji, a nemusí mu u toho nic mlátit

- potřeba někdy dost výrazně editovat defacto každou fotku či už barevně anebo z hlediska malé dynamiky, tonality atd... = extrémní ztráta času u editoru

- nepřeberné množství příslušenství, které v praxi ale více svazuje než osvobozuje.

jěště bych doplnil...
Ve fotostudiu je zrcadlovka skoro nezbytná (ale i tam si umím představit něco bez zrcadla, na čem se dají vyměnit objektivy). Ta je nezbytná také pro toho, kdo fotí vyloženě "hardcore makro" = DOF velikosti 1 mm (k nim se řadím i já), anebo kdo chce fotit telezoomem kačenky a zvířátka... případně i modely letadel (na to je takový Nikkor 70-200/2.8 naprosto dokonalé sklo). To pak je možno i relax, protože nemusí jít k té kačence, zavře se do stanu, vystrčí kládu a čeká...

Já měl ale na mysli většinovou fotografii, jako je karneval v Benátkách, cesty kolem světa, dovolená ve fotogenické oblasti, street, reportáž, dokument, fotogenické scenérie, zajímavé momentky, poctivé polocelky a celky, a mnoho jiného, kde je potřeba vnímat okamžitou situaci, světlo, prostor a podílet se aktivně na scéně tím, že půjdu blíž anebo dál, lehnu na zem, hledám vhodný úhle atd... (tedy ne jako čekání ve stanu na kačenky). A v těchto případech je SLR kamera většinou brzdící a omezující element, protože většinou na ní není zrovna ten správný objektiv, nezaostří to tam, kam zrovne chceme, je to težké a stejně je to většinou přepnuté na "A" a nebo "ještě lépe" na "P".

Kdežto FF kompakt (či už dálkoměrný anebo klasika AF) s pevným sklem mě při svém omezení kreativně i fyzicky osvobozuje, protože jednak nemusím řešit FOV (tak jako v ČB fotce nemusím řešit barvy a můžu dát důraz na obsah, styl a kompozici se světlem), dále je to malé a rychlé, nemlátí v tom zrcátko, je to mnohem více akční a nutí to přemýšlet a hýbat se po scéně. Velký zadní display je obrovskou výhodou, protože člověk aktivně vnímá výřez z okolí a je tak více free. Fotky mají pak většinou lepší pocitovou dynamiku i kompozici (samozřejmě podle toho, kdo to drží v ruce). Nehledě na to, že z rozlišení 25 megapixelů mi to vystřihne i fotku s ohniskem 50 a 70 mm a pořád bude mít slušné rozlišení i na papír o formátu A3. Takže mám vlastně 3 objektivy o světelnosti dejmetomu f/2.0 s velkým rozmezím ostření a nemusím se snažit o nic lepšího, protože to naprosto postačuje pro 95 % fotografických aktivit...

Fotograf se pak naučí místo techniky vnímat to co je kolem, naučí se rozlišovat, co je, a co už není důležité. Dává mu to jednoduše svobodu tím, že to není tak univerzální a nenutí ho to myslet technicky ani ho to fyzicky a prostorově neomezuje.

Ono, ten článek je mým zaviněním trochu vytržen z myšlenky, která ho spustila (to by bylo možná dobré ještě připsat na začátek) a to té, že jsem se definitivně rozhodl opustit SLR a přejít na kompakt s FF snímačem a pevným sklem. Konkrétně třeba SONY RX1, protože na takový foťák čekám od doby kdy jsem začal fotit digitálem. Je lehký, malý, nemusím měnit sklo, protože to které tam je, je špičkové, foťák má vynikající technické parametry a provedení, které je sice oldschool, ale právě proto je vše podstatné pohromadě a intuitivní.

Takže aby neošlo k omylu, zrcadlovka je ve speciálních případech dobrá volba. Jenomže život se skládá většinou z vysoce "normálních "případů"", u kterých je potřeba pouze vyprázdnit mysl a dělat intuitivně pouze to, co je potřeba pro naplnění duševní pohody a radosti. Když budu fotit jídla do katalogu, jiné produktovky anebo fashion ve studiu, tak to bude zrcadlovkou (ale již nikdy ne APS-C ale poctivou FF). Taky kačenkář, broučkař a kytičkář bude patrně tahat zrcadlovku (i když... ále dobře, no). Jenomže když budu fotit život, který je kolem, svůj, váš, náš, jejich, scenérie, zajímavá místa, zajímavé aktivity, zajímavý dokument a jednoduše vše, co nás obklopuje, tak chci být svobodný a s čistou hlavou. Tak nechám zrcadlovku doma a vemu si dospělý kompaktní foťák, který v těch většinových situacích udělá mnohem lepší práci než těžkopádné SLR. Všimněte si, že mluvím o Dospělém kompaktu = normální foťák, nikoli o "krabiččce do kabelky".

Tak jen tolik k tomu. :-))
Přeji všem světlo, prázdnou mysl a pohodu ať už fotíte s čímkoli :-)
A to je asi vše. Ať si každý nový kupec zrcadlovky uvědomí do čeho jde a co mu to přinese. Přeji dobré světlo a nezapomínat, že tělo je pouze držák na objektiv. Tak se raději koukejte a vnímejte. :-)